Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Čtení na dlouhou chvíli 36. kapitola

Zdvořile zaklepal na dveře a počkal, až se zevnitř ozvalo „dáále!“ Pak v uctivém předklonu vstoupil. „Paní vedoucí, váš oddaný poskok se uctivě hlásí do služby!“ Archiv zabíral celý sklep budovy. Desítkami regálů v místnostech se zamřížovanými ležatými okny až u stropu suterénních místnosti, vládla už od nepaměti paní Žáčková. V malé místnosti, jakémsi předpokoji, ještě zmenšené dalšími regály na všech třech stěnách, plnými spisů a šanonů, s bídou zbývalo místo na dva psací stoly a i na nich ležely štosy složek a dokumentů.

Paní Žáčková se otočila na židli, sundala si velké brýle s nemoderními kostěnými obroučkami a nechala je na řetízku viset na prsou. Pak ta čisťounká, drobná paní vstala a natáhla k Mášovi obě ruce.

„Tak vás tady vítám! Pojďte sem!“ Přicupitala k němu, stáhla mu hlavu dolů a s mlasknutím jej políbila na obě tváře. Černé oči jí vesele zářily.

„Ještě jsem Vám ani nepoděkovala! Přidali mi, díky vám, tři tisíce!“

„To je banda! Mně sebrali devět!“, usmíval se Máša.

Podívala se na něj ze svých sto šedesáti centimetrů.

„Radši se ani nebudu ptát, co jste zase proved´. Tohle by mohla být vaše židle,“ ukázala ke stolu v rohu. „Tedy, kdybyste na ní snad dokonce někdy chtěl sedět.“

„Kdykoliv s vámi rád posedím, ale obávám se, že bych vám tu moc platný nebyl.“

„To si taky myslím! Vypadá to, že je tady strašný nepořádek, ale to je jen laický dojem. Já se tady perfektně vyznám, všecko najdu na první sáhnutí. A aby mně v tom někdo nadělal nepořádek, to je to poslední, co potřebuju. Takže tady na nic ani nesahejte!“

Posadila se zpět na židli a urovnala si modrý pracovní plášť. Máša se posadil naproti.

„Nebudu! Já se vlastně jdu jenom zeptat, jestli tu už máte rozpis služeb ve spisovně za minulých čtrnáct dní.“

Otočila se k psacímu stolu a prolistovala pár papírů. Pak dva vytáhla a než je Mášovi podala, naklonila se k němu a ztišila hlas:

„Abyste věděl, byl tady Žabák. Prý na vás mám dohlížet a kdybyste se choval jakkoliv podezřele, mám mu to hlásit. Na tomhle ale nic podezřelýho není, že ne?“

Mášu zaujal hlavně list s rozpisem na minulý týden. Pak oba listy podal zpět paní Žáčkové.

„Říká se, že panu náměstkovi je podezřelé všecko. On je holt taková nedůvěřivá povaha.“

„Naštěstí sem tak moc často nechodí. Když se na mně koukne těma jeho žabíma očima, tak mi vždycky přejede mráz po zádech.“

„Třeba si ten kukuč nacvičuje doma před zrcadlem.“

Plácla mu rukou přes koleno. „Vy jste pořád samá srandička. Ale teď vás skřípnul!“

„No jo, moc jsem zlobil. Asi jsem to přehnal.“

Šťouchla Mášu pěstičkou do prsou. „Tak už si konečně dávejte pozor! A už zase běžte a nezdržujte! Mám práce nad hlavu.“

„Já vlastně taky“, řekl Máša.

Vyjel výtahem nahoru, usadil se ve svém mohutném křesle, ťukal si kloubem ukazováčku do zubů a přemýšlel co to znamená, že Čurda měl čtyřiadvacetihodinovou službu zrovna ten den, kdy ten blonďák Zachata musel jet v červeném žigulíku do Hodonína. Takovou dálku z Ovesných Kladrub a nazpět! Musel jet, protože s tím hajzlíkem Čurdou by si nikdo nevyměnil službu ani za pytel peněz!

 

„Smím se zeptat, jak jste daleko s tím zlatnictvím?“, nakoukl Máša k Ptákům do místnosti.

„Ale! Náš potrestaný!“, volal Sojka ze své kanceláře.

„No, neměl by ses ptát, když teď hniješ v archivu. Měl bys čekat, až vám to tam pošleme“, šklebil se Špaček a otočil se od psacího stroje. „Víš, že po tobě jdou!“

„No, já jen ze staré známosti…“

„Pojď dál a zavři! Pořád nic. Čokl sedí doma, chodí jen do krámu nakoupit a jednou byl v městské knihovně; přinesl si plnou tašku knížek.“

„Poslyš, já mám pořád takovej pocit, že jsme někde něco přehlídli. Něco důležitýho. Mohl bych se znovu kouknout na kazetu, co na ní máte toho černokněžníka?“

Špaček vstal a našel ji v trezoru. Pak ji zasunul do prohlížeče a zapnul jej.

„Nepovídej! Chceš se kouknout na tu holku, přiznej se!“

Pak ukázal na tlačítka.

„Tady tím se to spouští a zastavuje, tady je rychle a pomalu dopředu a tady nazpátek.“

Máša si pouštěl záznam pořád dokola. Popáté. A nic. Černokněžník se prostě jen objevoval a zase mizel. S nikým se nezastavil, nikoho si nevšímal, nikdo si nevšímal jeho.

Už otráveně si Máša pustil pásku po šesté. Pak se najednou naklonil blíž k obrazovce a pásku zastavil. Vrátil záznam o kus zpět a pak jej pomaličku posouval dopředu.

„Špačku, jak se to tady zvětšuje?“

„Tím čudlíkem s lupou.“

Máša jej zmačkl. Pak vítězoslavně bouchl dlaní do stolu:

„Pojď se podívat!“

Špaček vstal a naklonil se Mášovi přes rameno. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co vidí. Pak vydechl: „Kristepane! Chlapi, pojďte se kouknout!“

Máša vstal. „A máte ho!“, řekl.

S rukama za zády vyplul z kanceláře a tiše za sebou zavřel dveře.

Zatím se kolem obrazovky shlukli všichni.

První se vzpamatoval Sojka.

„Zavolejte někdo dolů, ať nám ho přivezou!“

Nemohli se na obrazovku vynadívat.

 

V místnosti se shromáždili všichni. Čokl nejistě sledoval, jak se na něj mile usmívají.

Tentokrát na sobě neměl nažehlený oblek s kapesníčkem. Sebrali ho tak jak byl.  Z lavičky na dvorku, kde si na sluníčku četl Dějiny Domu Habsburského.

 „Von už se rovnou oblíkl do tepláků,“ zaradoval se Skřivánek.

Bez společenského oděvu Čokl jaksi ztratil glanc. „Co má bejt? Zase mi něco chcete přišít jako minule?“

„Poslyš, ty šašku, my dneska nemáme moc času. Tak se pojď na něco podívat a než přijde tvůj právník, tak to zatím můžeme sepsat,“ řekl Sojka a přešel k obrazovce prohlížeče, před kterou seděl Špaček. „No pojď, neboj se!“  zakýval na Čokla prstem.

Ten se nejistě, s pouty pořád na rukou, pomalu přišoural.

Špaček zmáčkl knoflík a černokněžník na obrazovce se dal na pochod. A pak jej Špaček zastavil a otočil hlavu, aby se mohl Čoklovi usmát přímo do tváře.

„No a…? Chlap v klobouku!“

Špaček obraz zvětšil a pak si chvíli hrál s knoflíky, aby zvětšený výřez byl ostrý a  zřetelný. Čokl nevěřícně hleděl na kousek černé nohavice, ze které vykukovala kovbojská bota a polovina stříbrného orla s rozepjatými křídly.

„Nechlubil ses nám tu minule,“ zeptal se medovým hlasem Sojka, „že tyhle tvoje botky jsou jediné v republice?“

Čokl chvíli hleděl na obrazovku, pak se k Sojkovi otočil čelem, resignovaně pokrčil rameny a řekl: „Tak jo, tak to holt sepište! Přiznání je polehčující vokolnost, že jo?!“

Autor: Petr Pazderka | neděle 9.6.2013 0:00 | karma článku: 7,21 | přečteno: 232x
  • Další články autora

Petr Pazderka

Pánbůh a já - jak na tom vlastně jsem?

Jsem pokřtěný katolík. Hned po narození mne rodiče dali pokřtít. Protože byli také katolíci a v církvi je to rituální zvyk.

22.4.2015 v 19:01 | Karma: 14,11 | Přečteno: 401x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Když Amíci osvobodili Plzeň

Všichni v těchto dnech začínají vzpomínat, jak Amíci osvobodili Plzeň. A tak jsem si taky zavzpomínal, co si z těch dní vlastně vůbec pamatuju. V Plzni jsme totiž tenkrát bydleli. Mimochodem, v zajímavém bytě. V jednom pavilonu dnes Fakultní nemocnice na Borech. Nad námi byla pitevna a pod námi márnice.

27.4.2014 v 17:17 | Karma: 20,52 | Přečteno: 1027x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Tak už zase jsou na tapetě registrační pokladny.

Tak už zase máme staré předvolební téma. Registrační pokladny.Levičáci jsou pro, pan ministr Kalousek proti. Prý jsou k ničemu a na kontroly by bylo potřeba dalších 500 úředníků.

10.9.2013 v 17:51 | Karma: 14,69 | Přečteno: 615x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Časy se měěníííííí....!

Časy se mění, zpívá se ve známé písni. Nečas zmizel z obrazovek i z Blesku, Schwarzenberg už není ministrem zahraničí a Karolina Peake je taky ze scény.

1.9.2013 v 14:28 | Karma: 25,61 | Přečteno: 755x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Tak teď už se to určitě s opravou dálnice pohne kupředu!

Televize nás informovala, že na devíti kilometrech opravované dálnice u Velké Bíteše se pohybovalo slovy pět pracovníků té firmy, která má úsek na starosti. Reportéři měli kliku. Já jsem už zažil, že tam nebyl vůbec nikdo. Následně nás pan ministr dopravy seznámil s tím, jakým způsobem s liknavou firmou zatočí: Nainstalují se kamery, které budou dění na dálnici sledovat. Hezky česky – budeme si moct na internetu kdykoli zkontrolovat, jestli se těch pět chlapíků opírá o lopatu řádně – s ohledem na bezpečnost práce. Pokud ovšem ty kamery někdo čile neukradne

24.7.2013 v 22:33 | Karma: 20,97 | Přečteno: 804x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

To jsou holt starosti!

Někdo se na předčasné volby těší, někdo se jich bojí jako čert kříže. K těm druhým zřejmě patří i paní profesorka Šiklová. V rozhovoru v Parlamentních listech to zdůvodňuje tím, že je před prázdninami a do termínu voleb v září „se nemohou připravit žádné smysluplné subjekty“.

28.6.2013 v 10:58 | Karma: 19,42 | Přečteno: 540x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Co má co dělat hokejista v parlamentě?!

Když jsem si po posledních volbách přečetl kdo všecko byl zvolen do parlamentu, u některých a profesí mi lezly oči z důlků. Říkal jsem si „proboha, co má co dělat v parlamentě hokejista? Další lobista, aby se někde postavil nový stadion, nebo co?!“

16.6.2013 v 0:00 | Karma: 22,68 | Přečteno: 833x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Šrumec v parlamentě

Poslouchat projevy pana Kalouska je vždycky zážitek! Je-li navíc náhodou právě společensky unaven, lid se i zasměje. Je-li pan ministr střízliv, většinou po jeho projevech národu do smíchu není. Ale jeho dnešní projev v parlamentě jaksi nedosáhl páně ministrovy obvyklé úrovně.

14.6.2013 v 19:29 | Karma: 19,37 | Přečteno: 719x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 40. kapitola

Jako každý pátek odpoledne se Máša autem posunoval po Vídeňské směrem k domovu. Před sebou měl konečně víkend. Doufal že bez překvapení. Čekalo jej sekání trávníku a mimoto slíbil Haně, že pro ni kus trávníku zryje, aby měla kam sázet kytky. Zatím si ještě jen hrála s představou, že se přestěhuje do Nebovid a byt v Brně pronajme. Když uklidil auto do garáže, vklouzl v domě do pantoflí a shrábl poštu, která ležela na skříňce. Reklamní letáky odložil stranou pro Hanu a v ruce podržel dnes jediný dopis. Obyčejná bílá obálka bez odesilatele.

13.6.2013 v 0:00 | Karma: 9,45 | Přečteno: 255x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 39. kapitola

Tentokrát paní Tajčová prostřela v obývacím pokoji. Už jak vešel, ucítil Máša jemnou vůni lesních jahod a v ústech se mu sbíhaly sliny. Lesní jahody naposled jedl na Šumavě. Na hraničních pasekách jich tenkrát byly celé koberce. Teď si uvědomil, že od té doby je ani neochutnal. Paní Tajčová dala na talířek dva plátky jakési upečené křehké placky a z mísy na ně plácla velkou lžící dva kopce pěny. „To je pěna z bílků a z lesních jahod,“ upřesnila.

12.6.2013 v 0:00 | Karma: 7,51 | Přečteno: 156x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 38. kapitola

„Jen si přidejte, pane doktore. Neupejpejte se!“ pobízela paní Tajčová. „Milostpaní, já už opravdu nemůžu! Vždyť už jsem si přidal dvakrát. Já si myslím, že jsem odborník na svíčkovou, ale takhle dobrou jsem skutečně ještě nejedl.“ „Mamka tam vždycky nakonec chrstne trochu sherry,“ řekla Hana.

10.6.2013 v 23:50 | Karma: 10,65 | Přečteno: 311x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 37. kapitola

Už od rána byl Máša nervózní. Sprchoval se déle než obvykle, po holení si dlaní přejížděl po krku tak dlouho, až se přesvědčil, že je třeba oholit se ještě jednou. Posledních deset minut strávil v koupelně marnými pokusy hřebenem a kartáčem urovnat neposlušné tvrdé vlasy alespoň přibližně do toho tvaru, který měly, když naposled odcházel od holiče. Nakonec znechuceně odložil kartáč i hřeben na poličku a šel do ložnice. Po delším rozmýšlení vytáhl ze skříně tmavošedý oblek s tenkým světlejším proužkem, který si nechal ušít, ale ještě nikdy jej na sobě neměl. Hodil jej na postel a sundal s ramínka bílou košili. Košil měl, podle jeho názoru, marnotratně mnoho, ale kravaty jen tři. Vybral tu černě a červeně proužkovanou. Oblékl se a podíval se na sebe v zrcadle, aby zjistil, že si vestu zapnul o jeden knoflík vedle.

10.6.2013 v 0:07 | Karma: 6,09 | Přečteno: 144x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 35. kapitola

Propletli se uličkami, přejeli most přes Dunaj, Máša přeřadil a začali stoupat do kopce za městem. Ve zpětném zrcátku se zatřpytila řeka. „Tak povídej!“ „Copak ti mám povídat?“, zeptala se Hana. „Ty nic nevíš? O čem jste se tam celou tu dobu bavili?“ „O zlodějích, o penězích, o ženských a o mně. O čem jiným si můžou dva policajti vykládat?“, šklebil se Máša. „Prý mi to všecko ostatní povíš ty, protože ti to ta jeho Helga všecko vyslepičila. To cituju skoro doslovně.“

7.6.2013 v 23:58 | Karma: 5,57 | Přečteno: 174x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 34. kapitola

V denním baru si sedli ke stolku u okna, s výhledem do sluncem prosvětlené zahrady a do haly. Hanka se podívala na hodinky. „Stihli jsme to. Za deset deset.“

7.6.2013 v 2:30 | Karma: 8,16 | Přečteno: 202x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 33. kapitola

V kuchyni mu paní Balhárková nechala na stole talíř buchet. Vybral si jednu rohovou, zakousl se do ní a natočil do konvice vodu na kávu. Do velkého hrnku nasypal dvě lžičky kávy, z lednice vzal smetanu, kterou si tam uložila Hana a trochu do hrnku odlil. Pak se spokojeně opřel o stůl, jedl buchtu a čekal, až se voda ohřeje. V kapse mu zazvonil telefon.

5.6.2013 v 22:41 | Karma: 7,83 | Přečteno: 208x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 32.kapitola

Pan Hanáček opravdu na dveře ceduli „přijdu hned“ přilepil. Posadili jej dozadu do vozu a ani ne za půl hodiny seděli v Kloboukách na služebně ve vypůjčené kanceláři, u vypůjčeného psacího stroje. Máša vytáhl z kapsy prázdné formuláře a podal je Skřivánkovi. „Pan poručík to teď všecko sepíše, abyste to mohl podepsat. A my si zatím popovídáme.“ Skřivánek si sedl k psacímu stroji a Máša si hostinského odvedl ke konferenčnímu stolku v rohu místnosti. Přitáhl si popelník a promnul v prstech cigaretu. Hamáček vytáhl krabičku Spart a oběma připálil.

5.6.2013 v 0:12 | Karma: 7,54 | Přečteno: 162x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 31. kapitola

Všichni seděli kolem dlouhého stolu, Nekula v čele si nacpával dýmku. Máša, jako obvykle, na pohovce v rohu míchal kávu. Paní Jiřinka s blokem a tužkou seděla vedle, připravená udělat zápis. „Všecko je jinak,“ Nekula zmizel v oblaku dýmu, hodil sirku do popelníku a máváním oblak rozehnal. „Pan prokurátor změnil pořadí důležitosti. Takže právě teď je na prvním místě záležitost padělaných bankovek, na druhém místě je to zlatnictví a mord se nám posunul až úplně na konec. Zdůvodnění ode mne nechtějte, mně je taky neřekli.

4.6.2013 v 0:00 | Karma: 5,69 | Přečteno: 124x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 30. kapitola

Motor tiše hučel, topení příjemně hřálo a měsíc v úplňku osvětloval krajinu. Provoz byl viditelně klidnější než před čtyřmi hodinami, i když kamionů neubylo. Přesto se Máša necítil dobře. Zase se jednou dostal do hledáčku velkých pánů a od těch se přece vždycky snažil držet stranou. Pro obyčejného policajta, za kterého se považoval, to nebyla ta správná společnost. A do té se jej právě pokusil pan doktor Kunz vtáhnout.

3.6.2013 v 0:00 | Karma: 6,30 | Přečteno: 146x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli kapitola 29

Když Máša zamykal na hotelovém parkovišti vůz, bylo krátce po šesté. V hale hotelu Čecha neviděl a nenašel jej ani na terase, v teplém podvečeru zpola zaplněné hosty. Vybral si stolek ve stínu, trochu bokem od ostatních a objednal si topinku se šunkou a sýrem a minerálku. Dojedl a vrchní ještě nestačil uklidit stůl, když se ve vchodu objevil Čech. Všiml si Máši a rychle k němu zamířil. „Ahoj. Ten pán si šel umýt ruce, asi prostata, protože čural než jsme vyjeli z Prahy. Pan doktor Kunz. Oficiálně jej platí jako poradce ministra, ale neoficiálně je to šedá eminence nevím koho a čeho všeho. Bez ohledu na to která partaj je právě u vesla.“

2.6.2013 v 0:49 | Karma: 7,16 | Přečteno: 159x | Diskuse| Ostatní

Petr Pazderka

Čtení na dlouhou chvíli 28.kapitola

Máša vzal notes, zapalovač a cigarety, zapečetil trezor, zamkl kancelář a sjel výtahem dolů, aby si v kantýně koupil dva chlebíčky. Jeden snědl cestou, s druhým v ruce zaklepal na dveře sekretariátu. „Běžte rovnou dál, šéf už je tady a chce s váma mluvit,“ řekla pani Jiřinka a aniž se otočila, bušila dál do psacího stroje. „Vy máte oči i vzadu?,“ podivil se Máša. „Ne, ale nikdo jiný tady na dveře neklepe.“

1.6.2013 v 0:15 | Karma: 6,20 | Přečteno: 134x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 105
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 944x
Kdo jsem? Dnes už vlastně "nýmand". Dědek nad hrobem, který se i přesto ještě stále zajímá o život kolem sebe. O všecko, počínaje politikou a konče fotografováním.

Seznam rubrik